po út st čt so ne
1
2
6
13
20
27

V sobotu 6. června zemřel nestor krnovské archeologie, dlouholetý spolupracovník Městského muzea Krnov a Osobnost kultury města Krnova Mgr. Svatopluk Bříza.

Svatopluk Bříza se archeologickým průzkumem Krnovska zabýval desítky let, přibližně od ukončení studia archeologie na brněnské univerzitě, tedy od poloviny sedmdesátých let minulého století. Prováděl například důkladný archeologický průzkum budovy dnešní koncertní síně sv. Ducha, nebo sondáže v exteriérech krnovského zámku. V období svých prvních archeologických průzkumů Krnovska založil pro studenty gymnázia archeologický kroužek. Spolu s nimi začal zkoumat, co skrývají okolní kopce. Jejich důkladnému průzkumu se věnoval soustavně od roku 1997. Mimo spolupráce s Městským muzeem v Krnově je autorem podkladů pro odborné publikace, vedl vysokoškolské závěrečné práce, byl kurátorem archeologických výstav. Svatopluk Bříza je autorem a spoluautorem několika publikací, například Krnov: historie, archeologie.

O vzpomínku na svého kolegu se s námi podělila i archeoložka Muzea Cheb a krnovská rodačka Mgr. Markéta Janáková: "Z oboru i z našeho města odešla další významná a vzácná osobnost. Svaťa Bříza byl člověk, úžasná bytost, která žila, tvořila a dýchala pro archeologii i pro Krnovsko. Miloval tento obor se vším všudy a zasvětil mu celý svůj život. Může se zdát, že na akademickém poli nezazníval ve spojení s jeho jménem výraznější věhlas. On však o něj vůbec nestál, nechtěl a neměl zájem, aby jej znal každý. Šlo mu o práci samotnou, o řemeslo a o jeho přínos pro budoucí generace, žijící nejen na Krnovsku. Obor i město přišly o věrného přítele a moudrého člověka, který uměl číst mezi řádky. Protože občas nedokázal mlčet a nevyjadřovat se k záležitostem, které jej pálily, získal si u veřejnosti také oponenty či odpůrce. Uměl ze sebe vydat to nejlepší, čímž obohatil nejen mne, ale i spoustu dalších. Dokázal druhé nadchnout pro věc. Byl mi velkou oporou, nejen při studiu a práci v oboru, ale i životě. Jen doufám, že cítil z mé strany, jak moc si ho vážím za to, jaký je, a že jej mám ráda.

Svaťa byl skromný člověk s obrovským rozhledem, který miloval život a žil jej naplno se vším všudy. Celý jeho život jej provázela píle, pracovitost a například i láska k latinskému jazyku. Rád mne škádlil latinskými příslovími, která však vždy padla na úrodnou půdu a vystihovala to, co tím chtěl říci, sdělit, jak to cítil a vnímal. Byl odborníkem s citem pro práci a systematičnost, ale také osobností, která měla pro každého pochopení. Lidé si jej vážili a měli ho v úctě, pro jeho lidský rozměr, pro to, jak uměl předávat své znalosti, zkušenosti a rady. William Shakespeare napsal, že: „Život je jevištěm a lidé pouhými herci.“ Svaťa hrál vždy fér, měl obrovský smysl pro spravedlnost a sebereflexi. O jiných mluvil vždy uctivě, ale nebyl pošetilý. Občas jsem jej rozesmála svojí naivitou. Rozdal by se, i když sám ničeho moc neměl. Přesto byl starostlivý a pečující. Své zkušenosti a znalosti rád předával dál, neměl potřebu si nechávat své názory, závěry a všechny své myšlenky pro sebe, právě naopak. Často očekával debatu a zpětnou vazbu na své závěry a otázky. Vzpomínám na mnohé naše konstruktivní pře, které obohacovaly jeho i mě. Byl za ně vděčný, dokázal totiž přijmout opačný názor druhého. Rád druhé škádlil, aby je přiměl k pohledu z jiné strany, k pochopení a nalezení odpovědi. Snad i budoucí generace jeho práci ocení tak, jak si to zaslouží.

Přeji Ti klidný odpočinek, ať již budeš kdekoliv, v mém srdci zůstáváš napořád."